spolek JULINKA z.s.
Police nad Metují

"Jsou kolem nás věci, které nás štvou, vadí nám, nebo překážejí.
Můžeme na ně nadávat, přejít je, a nebo s nimi začít něco dělat!"

Josef Hejnyš - Kari

Občanské sdružení JULINKA se zrodilo hlavě Josefa Hejnyše - Kariho, skautského vůdce a regionálního patriota,
kterého při toulkách přírodou nenechával chladným stav turistických cest a vůbec prostředí, ve kterém žijeme.

V roce 2008 se rozhodl založit občanské sdružení, jehož cílem je podporovat rozvoj občanské společnosti, vytvářet podmínky pro rozvoj dobrovolnictví,
spolků a občanských iniciativ, získávat finanční prostředky na činnosti související s rozvojem turistiky, ochrany přírody, zachováním kulturního dědictví,
pořádáním vzdělávacích a osvětových akcí a daších aktivit na Policku a realizovat náměty občanů na zlepšení kvality života v místě svého bydliště a jeho okolí.

Sdružení čítalo 9 členů a jeho činnost se odvíjela především od aktivního přístupu zakladatele.

Na podzim roku 2012 byl navýšen počet členů sdružení na více než 20 lidí, průběžně se aktivně podílejících na chodu sdružení, připravovaných
a realizovaných projektech. V širším kolektivu, bez zesnulého zakladatele, se dále snaží naplňovat a rozvíjet dosavadní cíle.

V roce 2020 se spolek začal intenzivně věnovat tématu zádrže vody v krajině. Daří se nám získávat množství nových nápadů k projektům
a zároveň s použitím rozličných grantových podpor množství prostředků k jejich realizaci. Počet členů se ustálil kolem počtu 25 lidí.
 

Pramen JULINKA na polickém náměstí, podle kterého se jmenuje náš spolek, nám poskytuje pitnou vodu již déle než století, připomeňme si jeho historii.

Koncem roku 1895 zasáhla Polici a okolní vesnice velká epidemie tyfu a mnoho závadných studní bylo uzavřeno (byly velmi často na dvorech domů v sousedství chlévů). Následkem kanalizace v Kostelní ulici a na severní straně náměstí se navíc ztratila voda ve sklepích u mnohých domů, jejichž majitelé tedy žádali, aby město dalo udělat studnu na náměstí. Roku 1905 obecní zastupitelstvo rozhodlo, „aby artéská studna zřízena byla na dolní části náměstí a sice uprostřed as 3 m pod kašnou …“. Připomeňme, že skupinový gravitační vodovod s prameništěm na hoře Boru ještě v té době neexistoval a jeho stavba byla v Polici kolaudačně dokončena až roku 1930.

Dne 8. února 1906 zasedalo městské zastupitelstvo. Na něm tehdejší starosta města Vilém Pelly prohlásil, „že hodlá náklad se zřízením artéské studny na náměstí sám ze svého nésti a žádá, aby obecní zastupitelstvo dar tento přijalo“.

Zakázka byla svěřena polické firmě stavitele Viléma Pohla, vlastní vrtání studny prováděl polický studnař Ferdinand Lokvenc. Vlastní provedení vrtu přišlo na 652 K 04 hal., celkové náklady činily 3.200 K, včetně pořízení kovového odlitku plastiky ženy (později lidově zvané „Julinka“) se džbánem na ramenou nad oboustranným výtokem pramene pitné vody, stojící v kruhovém obezdění a s dvěma lampami na kandelábrech.

Po dlouhá léta pak prameník sloužil pro polické občany jako zdroj kvalitní pitné vody i když byl v Polici již zaveden vodovod. Sám donátor továrník Vilém Pelly chodíval každé ráno se džbánem pro vodu z pramene až do konce svého života.

Plastika „Julinky“ bývala terčem mnoha různých šprýmů. Občas se ráno pyšnila podprsenkou, kterou ji v noci navlékli rozjaření hosté opouštějící hostince, rovněž bylo často prohlašováno, že Julinka je ženou, která má nejpevnější ňadra v Polici.

V červnu roku 1958 bylo započato s parkovou úpravou a dlážděním středu náměstí, podle návrhu městského stavitele Jaroslava Šlambory, podstatných úprav se dočkal i artéský pramen. Kovový odlitek plastiky ženy, cenný doklad uměleckého slévárenství litiny ze začátku století, s podstavcem i kruhové kovové oplocení byly odstraněny a nakonec skončily na tehdejší skládce šrotu u bývalé sladovny někdejšího měšťanského pivovaru.

Demolice výzdoby pramene byla vítanou a dokonale využitou příležitostí, aby zmizela viditelná připomínka na továrníka Viléma Pellyho, trojnásobného starosty města a štědrého mecenáše. Komunističtí dobrovolní likvidátoři si přitom počínali tak zběsile, že jeden z nich při rozbíjení litinového oplocení přišel odlétnuvší střepinou dokonce o oko. Celý pramen se nakonec dočkal úpravy ve formě jakéhosi alpina, obložen petrifikovanými araukarity, dovezenými z Jestřebích hor, ze „zkamenělého lesa“ u Radvanic. Z neudržované skalky se stalo během doby bujné křovisko, sloužící k odhazování nejrůznějších odpadků.

Spolek Julinka se v dubnu 2015 pustil do celkové rekonstrukce okolí prameníku s cílem přiblížit ho stavu, jaký byl při zřízení pramene. Došlo k odstranění přerostlých klečí, které Julinku zakrývaly, a vyvezla se též okolní zemina, která odkryla původní ohraničení pramene. Odebrané araukarity, představující jedny z posledních exemplářů odolovského zkamenělého lesa, byly uloženy na Správě CHKO Broumovsko.

Při velkém suchu roku 2018 Julinka několik letních týdnů netekla.